Základní umělecké školství jako jedinečný fenomén

Když člověk vykoukne ven z České republiky, respektive středoevropského prostoru, velmi často v debatách o uměleckém vzdělávání naráží na údiv. Systém uměleckého školství jako jej známe u nás je totiž ojedinělý, a to z mnoha úhlů pohledu.

Velkým překvapením pro zahraniční pozorovatele bývá množství dětí a mladých, kteří se uměleckého vzdělávání účastní. Nadstandardní je také státní podpora tohoto sektoru vzdělávání. Pozornosti hodný je také fakt, že umělecké vzdělávání v České republice funguje jako navazující vzdělávání - absolventi základních uměleckých škol mohou dále ve vzdělání pokračovat na konzervatořích a vysokých uměleckých školách.

A čemu vděčíme za takto dobrý systém? Tradice českého uměleckého školství se utvářela už od 18. století uvnitř školského systému habsburské monarchie. V roce 1811 byla uskutečněna idea specializované hudební školy vznikem Pražské konzervatoře. V průběhu 19. století bylo na našem území zakládáno množství pěveckých spolků, hudebních škol či divadelních sdružení. Tyto kulturní a umělecké vzdělávací aktivity byly dále rozvíjeny i v průběhu 20. století a vytvářely platformu pro vývoj zájmového uměleckého školství, které zaznamenalo růst především po roce 1945. V roce 1961 byly ustanoveny lidové školy umění, tzv. lidušky, na něž plynule navázal vznik základních uměleckých škol v roce 1990.

A tak je tu máme. Tak se o ně hezky starejme.